..kontinentální..

V z n i k l a

            z potoků rozkoše a touhy
                        i vyprahlosti nehlazených těl

Jednoho rána křehce protáhla se

Cudně se rozhlédla a potom trochu křikla
           to když se bubnů zvuk skrze ní rozezněl
                       sytý a rytmický, hlučný a dlouhý…

Pak pudrem barvy písku natřela se v pase

A rozhodila husté prameny

Na stezkách dlaní stáda v křížení

            a v chladu podkoleních jamek šelmy usínají

                        V očích sluneční žár

            takový, jenž se odráží snad jenom od Ženy

Území všech a nikoho

                Staleté cedry, kafrovníky v hájích

                A purpur na lících, život i zmar

                Duhové nadočnice plují oblohou

                Dravost i plachost v spojení

                A horské hřebeny i pánve jako milodar
                        na pohyblivé desce sopečného vzrušení…

Hluboké rokle, propadliny

A stopy kopyt v běhu zběsilém

A tepny řek, hranice, stíny

Jezera modrých odrazů a vábivého lesku

Tříštivé mlhoviny

A nebe hvězdnaté jak třpytný diadém

                A v uších drahokamy

                Suknice z jemných per               

                Kořeny života, cestička přes soutěsku

                Kolébka ebenové mámy

Syrovost přežití, pradávný směr…

Dýchá - žízní i vzdychá…

Divoká, nádherná, k usoužení

               Souměrná studnice velikých očí

               A plných rtů. A dlouhých noh

               Hrdá i zmučená, žije i plení

              …kdo do ní ovšem jednou vkročí
                                         ten vracet by se stále moh´…