nedotýkají se
nedotýkají se
Kdo jsi?
Jak pohodlný je kostým, který ti oblékli?
A záleží na tom? Svět je utkán z jiných vláken
jsou pevná a pružná, nekříží se a nedotýkají
přesto tvoří…
vazby v prostoru
- ještě pro ně nemáme jméno.
Zkoušíš si nové šaty, a za zrcadlem...
usmíváš se?
zapomenutá budoucnost. Kdo jsi?
Jak si slušíš?
...za zavřenými víčky.
Komentáře (27)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
...A ono vlastně i někdy dlouho trvá,než zjistíš,že šaty,co nosíš,Ti nepadnou......anebo se ošíváš v těch nepadnoucích hadrech a nevíš proč,ještě nevíš,že nejsou Tvé.......nebo si prostě na ně zvykneš.....jako na uniformu.....Ji.
25.11.2024 20:20:28 | jitoush
... tak snad ta pravda pod kostýmem bude ještě lákavější... a pravdivější... :) ... děkuji za zážitek, jaký umíš dát jen ty ...
24.11.2024 15:02:08 | mravenec
já myslím, že často je skutečnost opravdu mnohem hezčí... to já moc děkuji!*
26.11.2024 09:28:51 | Sonador
myslím, že se oblíkáme sami, obličeje ... jeden tu dělám :) těžko říct, co jsme pod tím
24.11.2024 12:30:42 | lawenderr
taky jsem často úplná kočka šklíba, a je to dobré proti vráskám, taková obličejová gymnastika:D ...děkuju law:)*
24.11.2024 16:19:42 | Sonador
Mnohdy není od věci vědět, jak jsme okolím vnímáni. Ne, že by na tom záleželo, ale přesto. Pěkně sis to vysnila. :-))
24.11.2024 12:23:25 | Kan
před časem jsem u táty procházela své staré sešity a zápisky z asi 13-15let... zapsala jsem si něco o tom, že to jaká jsem, můžu vědět jen já (protože svět jaký tehdy byl, hlásal pravý opak) a nikdo jiný, protože když se zeptáš deseti lidí, každý ti o tobě řekne něco jiného.. bylo to zajímavé čtení, zjistila jsem, že všechno, co vím dnes, jsem věděla už tehdy, jen jsem potřebovala ještě leccos prožít, abych porozuměla... byl tam ale patrný jeden zásadní rozdíl, věřila jsem, že si nezasloužím (a skutečně jsem si to takto zapsala) aby mě Bůh miloval... a to byl ten kostým, do kterého mě oblékli... už ho nenosím, je mi bez něj líp, ale nebylo lehké ho svléknout...
vzájemná interakce je pro člověka důležitá, stejně jako sebereflexe, alespoň do určité doby, nebo místa... a s věkem to nesouvisí... a nakonec jde o to "rozbít zrcadlo sebereflexe"... jsem se nějak rozpovídala:) děkuju, Kane*
24.11.2024 16:17:04 | Sonador
Není zač, někdy některé věci musí ven, to už je jednou jisté. :-))
24.11.2024 17:09:49 | Kan
já o sobě nemám potřebu mluvit, když to udělám, mám k tomu nějaký důvod... a koukám, že jsem to napsala dost špatně... ač nerada, musím cosi dovysvětlit, kdyby to přecejen někdo náhodou četl:)
ne, nikdo mi neřekl, že si nezasloužím aby mě Bůh miloval (s věřícími lidmi jsem se poprvé nepotkala dřív, než mi bylo 18) šlo mi o to, že jsem v sobě, zcela bezdůvodně, měla hluboce zakořeněný pocit viny a věřila tomu, že jsem natolik v nepořádku, že si nezasloužím lásku (jakoby to bylo něco, co si člověk má zasloužit) - a to je to, co svět a dospělí lidé dělají naprosto nevinným a hodným dětem... že v tom později pokračujeme sami, je jasné... a někdo tohle ze sebe nesvlékne nikdy...
24.11.2024 22:55:23 | Sonador
Mnohdy se nemůžeme dobrat pravdy, jelikož neznáme, nebo si neuvědomujeme počátek našeho trápení a nosíme to v sobě, aniž bychom někomu o tom řekli. Já jsem měl , jako kluk, problém v tom, že nebudu umět kouřit, protože jsem byl přesvědčený, že neumím oklepnout popel z cigarety. Můj otec kouřil a uměl to několika způsoby. Těch probdělých nocí. Vím, že je to banální případ, ale jako příklad, snad, dobrý. Nebyl to jediný případ, kdy jsem podléhal pocitům méněcenosti: všechno to, samozřejmě, byly dětinskosti, ale v tom věku naprosto zásadní, takže ti rozumím. :-))
24.11.2024 23:19:23 | Kan
a to je ono - škola, rodiče, kdokoli, pěstuje v dětech pocit viny z úplně nedůležitých věcí... odměna/trest... a jako dospělí v tom vesele pokračujeme a ještě to předáváme dál, a vůbec si to neuvědomujeme;)
24.11.2024 23:29:45 | Sonador
Jak si sluším, nevím přesně, ale mám představu, tak snad to stačí:-)
V tobě - mám jistotu:-)
To je tak nádherný dílo, že jsem sem musela i v písmenkách:-)))
24.11.2024 11:19:29 | cappuccinogirl
nádherný? přiznám se, že z něj mám takový divný pocit, ale ono mě to v noci vzbudilo, tak jsem to zapsala:) jestli je to někomu k něčemu jsem moc ráda, děkuju, Cappu!*
24.11.2024 11:22:43 | Sonador
Filosofie proroků kalijugy...
24.11.2024 10:57:16 | Zoroaster
nerozumím, co mi tím říkáš... ale ráda bych rozuměla...
24.11.2024 11:10:56 | Sonador
Kostým vnímám jako symbol totální převahy Mayi - falešného zdání o světě. O kalijuze si přečti zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kalijuga
24.11.2024 11:33:31 | Zoroaster
aha! vím, co je kalijuga, jen jsem nevěděla jak to myslíš... ano, to je přesné s tím kostýmem... děkuju*
24.11.2024 11:37:17 | Sonador