praskla hřídel času

Pravá poezie.:-)

28.11.2024 12:40:34 | Jeněcovevzduchukrásného

Vypáčit skříňku, to dokáže leckterá ruka...
Ale vypáčit tu Pandořinu? Tak to chce velkou odvahu!
A vytušená naděje? Tak to je něco... mně jsi tímhle naočkoval pocit, že tahle emoce to s tím lidským světem fakt nikdy nevzdá:-)
Moc děkuju Frráčku, jseš zlatej**

27.11.2024 22:44:38 | cappuccinogirl

Přemýšlím, jaxto myslel - jakože už byla mnohokrát otevřena a nic v ní? No to by byla přeci pecka! :D mít skříňku, co tě nezabije. Co tě posílí ... - jakože tě to posílilo? Skvělej začátek a na konci i uzel pro mě :) bavila

27.11.2024 13:05:00 | lawenderr

Juchuu, rád tě vidím, moc :) !

27.11.2024 12:57:20 | vrbák

nemohla být prázdná přece

na dně je přilepená naděje

a čeká, až ji z té schránkové klece

vypustíš opět do děje :))*

27.11.2024 12:10:33 | šuměnka

Sfoukni prach a střípky naděje zazáří ve své bývalé kráse :-)

27.11.2024 12:04:46 | kozorožka

Jsem ráda za tvou básničku.

27.11.2024 11:33:11 | mkinka

Skvělá báseň ***

27.11.2024 10:48:15 | Dejvis

Kromobyč povedené. Moc se mi líbí, Jiří.

27.11.2024 10:43:47 | Jan Kacíř

Pěkné!

27.11.2024 10:33:51 | Brokris