Řekni

To ticho
umlklo nahlas
a křik v Tvém
nitru mě objal
a vyděsil
když podala jsi mi
bílý vlas z Tvého vesmíru hrůz
a já souzním
chápu Tvé bolesti
když řekla si mi
své dětství

Vesmírné hvězdy
sešli z cesty
Tvé i mé
řekni víc
ale ne tolik co setne mi hlavu
musím ji mít
mám syna
mami, řekni mi
proč jsi jiná
tvrdá I křehká
a tak
tajemná a co nesou Tvá ramena
vždyť bolí Tě ta břemena

Ty skály nosíš v rukou svázaných
stále Boha prosíš a
mlčíš k
ke svým děsům
Bůh Tě neobejme
vodu nepodá
poslal Ti lidi
skus v ně uvěřit
ať ulehčí Tvých hrůz

Řekni mi
co pomůže vztahu
matky a dcery
a utne bolesti Tvé i mé
a zmírní se hoře
ale jsem Tvé dítě
a tak ujistí se jestli unesu
Tvé tíže
ať tenký led přejdeme
do zahrady klidu a míru
souznění a lásky
v Tvé duši
a třeba deník piš
pokud neunesu Tvoji hrůzu
v síle Tvé
neb nosíš sama
to hoře
jsi silnější
než
mé moře pochopení
jsi vesmírná hlubina síly
kterou obdivuji
ale si na rány sama
němá
nevlídná
strohá
hodná a záhadná