Spletitým závojům
něžná je milost světla
čas pouhý pěšec
ve spánku
a voda stříbrná
co do zrcadel vtekla
odráží pohyb
beránků
nebesa v touze
mám
dost převleků se šňořit
mrazík mi dýchá
do vlasů
a tichou nocí
jen
ledové hvězdy hoří
a ztrácí jiskry
pro krásu
...a já ztrácím slov...ale nacházím silnej vjem, moc děkuji, je nádherná ta báseň*
01.01.2025 20:47:46 | cappuccinogirl
......Hezky jsi to vyšňořila.......a připomenula krásu jazyka.....a těch všech tajů pod ním.......nebo v něm....Ji./úsměv/
31.12.2024 23:46:49 | jitoush