Na prknech paluby
tvé vlasy voní dálkou
a mořskou solí
V kapse nosíš
ulitu z jižních moří
a kompas který
neukazuje k severu
Korzet rozepnutý
na dva háčky
prozrazuje cestu
k tvému srdci
Na stěžni spí racek
s jedním okem
jako my dva
ztracení v mlze
V kajutě lampička
kreslí stíny
na tvých ramenou
jak vlny před bouří
Kotva zarytá
v písku času
drží nás oba
na stejné lodi
Tvé rty chutnají
po mořské soli
a zakázaném ovoci
z ostrovů bez jména
...kdybys ty ostrovy pojmenoval, cesta pro ovoce už by nebyla tím, čím dřív:-)
nádherný dílko, tak na zasnění...ale proč ne, vždyť tady stojíme v čase, pobudu chvíli*
15.01.2025 11:11:29 | cappuccinogirl
Mluvíš mi naprosto z duše, cappu a děkuju, že jsi tu postála, moc mě to těší. :-)
16.01.2025 00:58:42 | Ywach
jsi jako vítr, hned tady, hned tam, rozepnutý na dva háčky... jen tiše žasnu! :-))***
15.01.2025 03:48:28 | Iva Husárková
....No někdy je po odháčkování úplné vlnobití/úsměv/...tak bacha na mořskou nemoc......Ji.
14.01.2025 20:29:25 | jitoush
na háčky jsou odháčky...
14.01.2025 19:57:37 | enigman
Díky za postřeh. Háčky bez odháčků? Jistě. Stejně jako láska někdy přichází bez varování a odchází bez rozloučení... ale to už je na jinou báseň. :-)
14.01.2025 20:13:47 | Ywach