Zkurvený ranní čaj
Zkurvený ranní čaj
Jako by sníh pokládal svůj polštář
na tvář opuštěnosti.
Snídám ze zrnek vlastních slz,
žádná káva, žádný rum
vločky nebo vajíčka,
jen poctivý nápoj z víček.
Venku jako želvy malované z mlh
honí se tmavé mraky,
světla pramínek se nudí.
Pár kroků k oknu
a zase zpátky
a zase zpátky.
Ze rtů derou se čepele slov,
ubodané ticho…
Nedopil jsem
a studené ráno nestihlo výsknout kohoutem…
…nejspíš ještě spinká v chvojí.
Bezedná víčka a zkurvený ranní čaj
jen na vteřinu bolí.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
...Ano....řízná....tož někdy je třeba.....říznout a vyčistit......zahojí se.....Ji.
Pěkná báseň...
16.01.2025 20:38:55 | jitoush
To "spinká" tam a vzápětí "zkurvený čaj" je kontrast kterej trefí!
Silný řádky, studený ráno, jako by neprobuzený, spící, ale člověk už v něm nějak musí...žít - i když...
Dám si to znovu, až se budu cejtit tak nějak...
16.01.2025 19:39:28 | cappuccinogirl
..někdy je holt na ranní ostřejší čaj prostě doba..
**
a na kabáty z odložených emocí zas pevná skoba!
15.01.2025 16:07:11 | šuměnka