Ponechám si tě v sobě /už jen v sobě/
abys hřála, konejšila a šeptala nocím.
A jen občas, jen občas tě pustím po větru
po spirálách; vysoko nad hlavu, nad svět!
nad nebe...
A ty mě pak zasypeš jako prachové peří
po milostných hrách - jemně a skutečně
abych nezapomněla. Nezapomněla, že Jsi
a že jsi /vždycky jsi byla/ ve mně.
Erwin Blumenfeld
.. zdálo se mi, že to může být pro maminku, ale asi se pletu... i tak děkuji...
16.01.2025 18:48:02 | mr.avenec
no, sice to s tím psáno nebylo, ale probleskla mi hlavou... a jak to čtu, dost to vystihuje, co jsem cítila celý týden po tom, co minulý Leden odešla... to já moc děkuju*
19.01.2025 05:28:31 | Sonador
rozplývám se taky
puštěná po větru
a míjející ptáky
co má svět na svetru :)*
16.01.2025 14:08:31 | šuměnka