Můj krámek stojí na náměstí,
jsem prodavač slibů a nadějí.
Krám plný touhy mám a štěstí:
ztracené duše boj o ně svádějí.
Přijďte si přát a já vám naději dám,
halířků pár, vás, bude to stát.
Jsem tady od rána, čas nepočítám,
jen vstupte a pojďte se podívat.
Jak málo štěstí, jak málo naděje
vidím v tvářích svých zákazníků.
Za málo prodávám, jen když se usměje:
za halířků pár a za slova díků
prosím deset deka vanilkového štěstí a patnáct deka zdraví s rumovou příchutí... děkuji moc! :-))***
02.02.2025 02:05:44 | Iva Husárková
Kane, ten majitel krámku je záchranář duší, naději je potřeba dávat i živit...a úsměv může odstartovat ledacos dobrýho:-)*
Úsměv ode mne pro tebe, ju:-)*
01.02.2025 23:59:54 | cappuccinogirl
Já děkuji za zaklepání, jsem rád, že se ti báseň líbí. A děkuji i za úsměv. :-))
02.02.2025 11:08:28 | Kan
Hezké:-)
01.02.2025 15:32:09 | Jeněcovevzduchukrásného
Děkuji. :-))
01.02.2025 16:01:27 | Kan
:-)Kdo umí, ten umí:-)
01.02.2025 16:07:45 | Jeněcovevzduchukrásného
krásná vidina:
jen nevím, kdo si koupí sliby?
Naději chápu - s ní všechno nové začíná
a milý úsměv - věřím - každému se líbí..:)
01.02.2025 12:29:00 | šuměnka
Koupeným slibem získáš naději, přece. :-))
01.02.2025 12:31:50 | Kan
má zkušenost je - že se většinové okolí řídí mottem:
"slibem nezarmoutíš" - tím to začíná a končí
a slib nemá s nadějí nic společného - spíš vede ke zklamání :)
slib a naděje jsou dva naprosto rozdílné "nákupy"
ale věřím, že někdo se s tím spokojí :DD
měj prima den
01.02.2025 12:36:39 | šuměnka