Usínáš sluncem pod hladinou
je kouřmo něžnivo
ryby plují si nebem /a nezahynou?/
studené ruce mění se předivem
vrůstá do kůry
aby zahřál je mech, a zbytky ledu
pod něj mizím – lhát nedovedu
tají... se dech.
Sonador
Pěkný pocitový obraz a úžasná hra se slovy - kouřmo, něžnivo. Pěkné metafory - až dnes jsem si uvědomil, že vlastně i ty ryby si mohou plout nebem. Jak to dokazuje i ta krásná fotografie. To jsou ty vzácné chvíle, kdy chci být rybou. Zajímalo by mně, co si asi ryby myslí? Možná by chtěli létat. Ale ono plutí je možná hodně blízko k létání.
03.02.2025 19:36:47 | malé srdce
... lhát bych asi dovedl, ale nebudu... líbí se mi to... moc... hlavně "něžnivo" ... jo a ještě něco; děkuji...
03.02.2025 15:19:17 | mr.avenec