Usínáš sluncem pod hladinou
je kouřmo něžnivo
ryby plují si nebem /a nezahynou?/
studené ruce mění se předivem
vrůstá do kůry
aby zahřál je mech, a zbytky ledu
pod něj mizím – lhát nedovedu
tají... se dech.
Sonador
Něžnivo pod ledem...
Však tam co! dovedem.
Hřeje-li dech žaber,
mech kapra Deža ber.
Ptačí ploutve, rybí křídla...
A v čem ještě ses nám zhlídla?
Něžnivo je skvost, co mě dostal do nálady reagovat, namísto hodiny půlnoční do postele.
04.02.2025 00:20:04 | Špáďa
ono se mi, něžnivo, nějak samo vetřelo:) moc mě tvůj koment potěšil, a vykouzlil úsměv na tváři, Špáďo... moc, moc, děkuju*
08.02.2025 09:13:43 | Sonador
Pěkný pocitový obraz a úžasná hra se slovy - kouřmo, něžnivo. Pěkné metafory - až dnes jsem si uvědomil, že vlastně i ty ryby si mohou plout nebem. Jak to dokazuje i ta krásná fotografie. To jsou ty vzácné chvíle, kdy chci být rybou. Zajímalo by mně, co si asi ryby myslí? Možná by chtěli létat. Ale ono plutí je možná hodně blízko k létání.
03.02.2025 19:36:47 | malé srdce
... lhát bych asi dovedl, ale nebudu... líbí se mi to... moc... hlavně "něžnivo" ... jo a ještě něco; děkuji...
03.02.2025 15:19:17 | mr.avenec
to já děkuji, a to velmi*
08.02.2025 09:15:26 | Sonador
... ještě douška- ten odraz nebe na hladině jakoby kdosi maloval divokými tahy svého štětce a skrývá jakési tajemství, zdá se... jé to jsem asi přehnal; na vzletné komentáře jsou tu jiní... ale už to tam nechám a ještě jednou poděkuji...
08.02.2025 18:41:27 | mr.avenec
ve skutečnosti to bylo ještě mnohem hezčí a tajuplnější, jen jsou věci, co prostě nejdou vyfotit... člověk musí "fotit" do srdce...;)
08.02.2025 20:17:41 | Sonador