Prvotina

kam letí nebe
už se možná nikdy nedozvím
verše ztrácí se
pod nánosem poznámek
psaných čísi rukou
obyčejnou tužkou

snad práce studenta
jenž dostal za úkol
zanalyzovat prvotinu mladíka
slavného to nyní básníka

stejně jako onen básník
chovám ke knihám
úctu téměř posvátnou
chopím se proto gumy
odkrývám postupně
původní vrstvu textu

náhle skví se přede mnou
jako jara květ
tak nějak v té podobě
jak když spatřil svět
před šesti desítkami let –
Bože, ten času let!

A kam vlastně letí to nebe?