Na dně studny hoří lampa

Na dně studny hoří lampa
její světlo se neodráží
jen proniká kůží

Ruce
které tam kdysi spadly
teď rostou ze dna
jako bělavě voskové květy

Nad studnou stojí strom
pod nějž kdysi někdo zasadil klíče
Jeho větve se svíjí ve větru
a na jejich koncích se pohupují
zlaté jazyky

Mezi jeho kořeny se bělají
lidské zuby
V hlíně pod nimi
hnijí stále vidoucí oči

Slunce se leskne jako polámaná mince
a každým dnem slábne

U studny leží malé kyvadlové hodiny
jsou napůl rozbité
jako by je právě někdo strhl ze zdi

Jejich ručičky z rybích kostí
se točí opačným směrem
a pokaždé
když odbijí
se kdesi v dáli narodí člověk
který už dávno zemřel

A muž
s rukama od popela
kráčí mezi stromy
a do kapes si sbírá listí
ze kterého si doma uváže
svatební kytici