Růach

Znát nikým ještě neodžité děje,
co mysl
od základů mění.

Najít i sebemenší smysl
v kapce beznaděje
dřív, než naposled zasyčí

a nechá po sobě jen zvuk
všech tichaplných
nevyznění.

Prosívat proso, které dechem rosil,
než hrad by obehnaly hradby.

Zahradu zenu nechat zahrazenu.

Teprv pak nadýchat se pro cíl
a plicím přes měchy
nadšení splácet výdechy.

A jestli na laskavost zbydem sami,
stejně pak s dechem Života
radostně vířit nad vodami.

Zhudebněno tady...