Prázdnota duše

V prázdnotě duše,  tam rezonuje ten hlas,

ozvěna vůně tvé a lesa, ten čas prý odvál čas. 

Semínko v prázdnotě duše mé,

neslyšný vítr burácí tmou buněk těla. 

Ten čas co tenkrát byl, ty chvátala jsi ,já pomalý jak něha 

Prázdná duše, ukryté šrámy, jizvy zacelené sotva zpola

V prazdnotě slyším hlas co volá 

nikde nikdo není, děláš všem jen vola 

Prázdnota, hloubka nezměřená 

Ta jenž nebude číst tahle slova.

A přejdou věky, v kůži psaný nečitelný text 

Touha marně vepsaná,  kéž duše Tvá dál bude kvést.

~~~~☆~~~~