Nepřibyl popel, jen věčně hoříš
ve větvích hlohu. A vody neubývá
piješ-li smrtí má Medoústá
co svítá tvou písní já
mohu, a vlastně musím - zůstat
větrem a výhní požehnáním
jsou šípy tklivé... těm se neubráním.
Sarah Sheil, Brigid
tahle se ti v.ý.s.o.s.t.n.ě poskládala
v tichosti couvám po špičkách - aby i dalším požehnala :))*
12.02.2025 10:22:56 | šuměnka
Tvá báseň, milá Sonador, v sobě nese hlubokou symboliku,
která se rozprostírá jako jemný závoj nad krajinou lidského bytí.
Popel je symbolem zániku a zapomnění, ale také znovuzrození...
Voda je pramenem života a zdrojem všeho bytí.
Její proud je nekonečný a nevyčerpatelný.
Medoústá, nádherné slovo, které zase ve mně evokuje sladkost a jemnost.
Líbí se mi také konec básně, kde se skrývá hluboká pravda o lidské zranitelnosti.
11.02.2025 21:20:56 | malé srdce