V křesle
V křesle
jako měšce štěstí.
Sníh se rozpouští.
Mí drazí.
Okno lemuje
psí štěkot.
Sousedé mávají
a cesta doutná
vzpomínkou.
Doba jde krajinou.
A já?
Jen koukám
slovní úžinou.
Čekám na větu .
Tam u vlaku
se řítí horečně čas.
Já jsem ticho
a slyší mě
každý z vás.
To písmo,
co rýsuje kalamář.
Komentáře (14)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Parádní, Jíťo... tahle měla nést to číslo 3000
22.02.2025 11:40:29 | Ž.l.u.ť.á.k.
Ono bylo těžké psát v pracovním dnu básničku,tak prostě tamta byla spíše vzkaz
22.02.2025 11:46:30 | mkinka
Na téhle je rozhodně znát, že jsi na ní měla čas...
Pěkný den, kočky:-*
22.02.2025 11:48:21 | Ž.l.u.ť.á.k.
ticho každý neslyší :)
pro hluk vlastního nitra
je náročné se utišit
pro mysl - která do okolí švidrá :))*
22.02.2025 11:18:19 | šuměnka
V básni,kdo chce
ten vezme si ovoce,
Ale chutná
někdy trpce a někdy sladce.
Brány do pohádky
mají přeci
různé vypravěče.
22.02.2025 11:22:47 | mkinka
určitě, to ale přece vůbec nezpochybňuju??
mohou být myriády vypravěčů
já jen konstatuju, že prostě ticho každý neslyší
nic víc - nic méně :))
22.02.2025 11:40:09 | šuměnka