naříkají?
naříkají?
Jsi jako nová pevnina
ještě napůl skrytá pod vodou
když přivřenými víčky konejšíš píseň toužení
a do živůtku ti prší sny vod
roztříštěných o skály, jsou to už věky
pláče vyvrhnutých panen...
A tys zatím zkoušela obejít moře
s nohama od krve bála se jít skrz.
Slyšíš je ještě?
naříkají
...čím hlouběji se ponoříš
tím jasnější zář slunce zříš…
Komentáře (10)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Nádherné, má oblíbená Básnířko. Píšeš opravdu kvalitní básně.
Tato Tvá báseň je plná metafor a úžasné symboliky.
Do pevniny částečně ponořené pod vodou Jsi ukryla své tajemství.
Čtu Tvou báseň a naslouchám hlasu oceánu a Země a drtí mne ta velkolepost Života.
Jak maličký jsem a přesto se cítím být součástí toho všeho.
Od malička medituji a když jsem s meditací teprve začínal, tak mi učitelé, které jsem kdysi měl, na mou otázku, jak zastavit mysl a myšlenky, vždy říkávali:
Na povrchu oceánu jsou obrovské vlny a celé moře je rozbouřené.
Ty musíš jít do větší hloubky,
nezůstávej na povrchu,
jdi do ještě větší hloubky,
kde už vlny neucítíš,
kde je jen klid a mír
a také ticho duše.
:-)
S úctou a láskou k Tebe
Zdeněk Vlha
08.03.2025 00:20:53 | malé srdce
známý se ponořil tak hluboko,
že přišel o bubínek na Podolí,
prej
04.03.2025 20:52:13 | dělnický básník a prozaik
no NÁDHERA...ze dna hluboké studně je v poledni vidět temná obloha plná hvězd..(.ale jsem váhavý poserka-ještě jsem to nezkusil..podvědomě jsem se vždy obával, že mě někdo močící do studny poníží a ještě se zalknu jeho urinou )**ST*
04.03.2025 10:51:38 | Frr
taky se bojím, ale celoživotně nemám na vybranou... a tak už jsem si zvykla;) děkuju Frráčku*
05.03.2025 22:18:13 | Sonador