Bláznů hra

Šepot větru ohýbá světem,
plamen ohně mrtvé hřeje.
Šašek i Král, všeho pánem,
všem nastavuje zrcadlo křivé.

Život? jen hra slov a gest,
ohýbat jejich tvar – toť umění jest.
Tvé jistoty mizí jako kapky v mlze,
řekni mi, blázne, kdo z nás dvou více?

S úsměvem tahám za skleněné nitky,
vyprávím bajky, co v srdci se uchytí.
Mysl jako vosk a já tvořím pečeť,
co zavře tvůj svět do stínu iluzí.

Na trůně se střídáme – 
odraz v zrcadle,
sen šeptající sladce,
hra se hraje, ať chceš nebo ne.

Tak nezlob se, příteli, já pouze dávám,
co tvé srdce ve skrytu si žádalo již dávno.
Svět žadoní po bláznech, žádá šašky i krále,
tak řekni mi – koho v té hře zahraješ?