V první místnosti byl smích
V první místnosti byl smích
V první místnosti byl smích
ve druhé pohádka
a ve třetí
- ticho
Oheň si lehl ke dveřím
olízl tapety
pohladil peřiny
a snědl hračky
Děti se nejdříve smály
a plakala jen stěna
pak se krev vyvalila ven
Matka říkala
že ten dům už nestojí
a že možná nikdy nestál
Z očí slaměných panenek
vystupovaly stíny
a děti oblečené do prachu
je chytaly do dlaní
Pak už jen pršelo
v pokojích
ve městech
a ve všech očích světa
ve druhé pohádka
a ve třetí
- ticho
Oheň si lehl ke dveřím
olízl tapety
pohladil peřiny
a snědl hračky
Děti se nejdříve smály
a plakala jen stěna
pak se krev vyvalila ven
Matka říkala
že ten dům už nestojí
a že možná nikdy nestál
Z očí slaměných panenek
vystupovaly stíny
a děti oblečené do prachu
je chytaly do dlaní
Pak už jen pršelo
v pokojích
ve městech
a ve všech očích světa
Autor Duhová Rybička, 11.03.2025
Přečteno 71x
Tipy 36
Poslední tipující: Vaska49, Iva Husárková, Krahujec, ARNOKULT, Marten, Marťas9, cappuccinogirl, Jeněcovevzduchukrásného, lawenderr, IronDodo, ...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Souhlasím s Ivou - ztělesnila jsi se odněkud z neznáma. Buď alespoň chvíli s námi.
19.03.2025 16:36:18 | Vaska49
dívala jsem se škvírou ve dveřích na oheň a všechno se ve mně svíralo... říkala jsem si: ta dívka, žena, je reinkarnací Edgara Allana P.! * :-))***
14.03.2025 04:57:44 | Iva Husárková
Poměrně slušný surrealismus. Celé je to provázané jistým smutkem a bolestí života.
12.03.2025 21:49:43 | Krahujec