Bez konečný taj

Tichým lesem běžím,

až na konec,

tam kde nic není,

před tajemstvím utíkám,

neznámo doháním,

už ani nevím kam.

Nohy znavené,

kosti polámané,

ruce natažené,

dlaně děravé.

Již mnoho let porcelán drhnu

a krví platím za odměnu.

Mystérii objevuji,

tělo zoceluji,

lidské maso večeřím,

raději neohlížím se zpět.