Půjdu po křiku ptačím
já někdy, Pane,
nevěřím že stačím,
jaká jsem
ač paty ostruhami sdírám
nehnu se z místa
polož mi nohy
na pevnou zem
ať jsem si jistá
tím, kým jsem
Jsem jako řeka, Pane
dej mi tvar
ať zase jemně mě je
lásky plný džbán
Jsem vánek
který vnímá plachá laň
Pane, dej mi směr
ať nepřicházím
o všechny krásy
tvá vůle
se staň.
Jako hladina, tichá a tajemná,
jako krajina, kde nevidím za obzor.
Jako obloha, pokaždé jinačí,
jak pusa, kterou jsem nečekal.
Chtěl jsem ti zazpívat, slova mi nestačí.
28.03.2025 09:28:46 | Tomcat
řeka má tvar koryt v meandrech a toku
a ty seš lásky proud - žíznivým v každém loku
:)**
27.03.2025 11:32:11 | šuměnka
.....Nehledaná hledaná milá.....krása....čtu ráno teď,než se rozutíká den za prací a....no krása....pohladilo....Ji.Tak volně plyne.....si to "vyjadřila".....jadérko drobné nesmrtelné...děkuji za tu báseň.....je to víc než báseň...
27.03.2025 07:45:46 | jitoush