Rostlina

Byl v jednom místě škaredý kout.

Jen prach a světla že bys pohledala.

Jak splihlá duše v prostřed šera.

V květníku rozbitém rostlina stála.

 

Listy sešlé a zaprášené

Hlína tvrdá jak srdce rasa.

Bez vody, bez lásky stála tam tiše.

A uvadala tak její krása.

 

Dej zalít hlínu zprahlou suchem.

Jako když dopřeješ srdci citu.

Aby zas mohlo tlouce kvést.

V prostředku žeber monolitu

 

Kdo ji dá světla ochutnat.

Aby zas listí šlo do zelena.

Dívka tam v koutě šerém stála.

Rostlina něžná a opuštěná.

 

Přišel pak cestou zahradník.

co květinu hledal pro sebe.

Všiml si rostliny v koutě šera

a vyzdvih tu dívku do nebe.

 

Aby zas v paprscích lásky kvetla.

Aby se svého žalu zřekla.

Aby se s jeho laskavostí

Slzí už nikdy nezalekla.