Poslouchám jak moje srdce bije
Zas je tu. Mrcha insomnie.
Přelétavá, neodbytná děvka.
Vkradla se do noci. Tiše a zlehka
Za tónů britského rock-n-rollu,
ležíme a milujem se spolu.
Ona chce ještě a já bych spal.
Za spánek klidný všechno bych dal.
Ležíme. Koukáme na pavučinu.
Anebo na zdi a na tvary stínů.
To hraje severský heavy metal.
Ona je v živlu. Prý co bude dál?.
Na ránem konečně přejde jí chuť.
Konečně potvoro. S jiným si buď.
Nechá mi pár hodin mělkého spánku
a vrátí se. Nečeká na pozvánku
Tahle je skvělá...
Né ta potvora
ale ta báseň
co vznikla
když ta potvora k tobě vnikla
na ni se vykašli, miluj se s nápadem
pak budeš možná rád, že noc je někdy "den"
že tužka čeká i v tmách na tvou ruku
protože ty píšeš skvěle, kluku:-)
Ale ten spánek je důležitej, vím
jen prostě poradit neumím, co s tím...:-(
Ale tvá díla mám ráda a moc
ať už tvoříš je za dne či kolem je hluboká noc*
04.04.2025 20:31:52 | cappuccinogirl
Je to stará báseň. Tedy nereflektuje současnost
O můj spánek se neboj :D. Děkuji za komentář.
04.04.2025 20:39:11 | ArpixTalker
geniální - to asi prostě v noci
- doháníš to, cos prospal za denního svitu
aby se vyvážily prožitky a pocit
že celistvost je rámec komplexního bitu :DD
04.04.2025 08:23:27 | šuměnka
I to je téma na šest řádků.
Někdy jsem sova.
Někdy spím jak dřevo.
Bdím nejen ve dne když hledám slova.
Zabolí na chvíli tvořivé střevo.
Chce přihodit verše na hromádku.
Ale počin je to starší. Asi tři roky nazpět když jsem přesně takhle probděl noc :)
04.04.2025 08:51:04 | ArpixTalker
Bravurně napsáno.
Znám tu mrchu taky... občas
04.04.2025 06:09:39 | Anfádis
Díky :). Jo občas ji člověk musí přijmout takovou jaká je a smířit se s její návštěvou :D
04.04.2025 06:10:36 | ArpixTalker