Jedné noci jsem uslyšela sovu
Jedné noci jsem uslyšela sovu
Jedné noci jsem uslyšela sovu
ale když jsem pohlédla vzhůru
uviděla jsem jen velký šroub
který protínal oblohu
a s hlasitým skřípáním
se více a více utahoval
Každou vteřinou bylo nebe blíž
těžší
tmavší
Tu noc nakonec pršely hvězdy
jako když vypadávají hřebíky
z příliš starých prken
ale když jsem pohlédla vzhůru
uviděla jsem jen velký šroub
který protínal oblohu
a s hlasitým skřípáním
se více a více utahoval
Každou vteřinou bylo nebe blíž
těžší
tmavší
Tu noc nakonec pršely hvězdy
jako když vypadávají hřebíky
z příliš starých prken
Autor Duhová Rybička, 05.04.2025
Přečteno 39x
Tipy 24
Poslední tipující: lawenderr, Jan Kacíř, jitoush, Rafinka, cappuccinogirl, RadoRoh, IronDodo, Anfádis, Psavec, šuměnka, ...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
...Nevím proč,možná tím,že v jeho animacích ožívá nejen lidský svět,ale i světy předmětů a jiných entit,vše se propojuje a ovlivňuje...vše je tam možné.....tak Tvé texty mi mimoděk připomněly Švankmajera........Ji.
06.04.2025 22:25:22 | jitoush
Příroda je zdatná kutilka-údržbářka. Ale má to se světem těžký. Země je už ojetá a zralá do Vesmírného planeto bazaru.
05.04.2025 02:47:50 | šerý
