Kytky na stole

Kytky na stole 

dny a noci se střídají 
jako jara a léta 
a nejasné podzimy 
a pak zase znovu 
od jara až do zimy 

ubíhají dny a kytky na stole 
ztrácejí své barvy 
když hodiny zas odbíjí 
další poledne a půlnoci 
než z nás duše vybijí 

a hejna stěhovavých ptáků 
už zase odlétají 
jen kvůli svým návratům 
aby zas a znovu vítali 
východy slunce a mávali harantům 

jež ze školy jdou do školy 
aby pak chápali 
jak sloužiti svým státům 
a zapomněli na ty malé radosti 
a začnou podobat se tátům 

a začnou ohýbat pak záda 
a nevnímají svěží vzduch 
jež jim v dubnu hladí vlasy 
a sladkou vůni života 
a vůbec všechny světa krásy 

"a než se kámo naděješ, 
tak také ztrácíš barvu,  
jako kytky na tom stole,
co dávno už šly k pánu, 
jako jdeme i my, vole..."