Kde ticho šeptá pravdu
beze strachu, ty bolíš
co mělo být...
uzdravené? krvácí
a slzy duše nekonejší
burácí
možná strach, možná vina
lítost
možná...
V kalichu sůl.
François Dejardin
Kupují sůl, abych byl čistý, jsem somnambul, a mám svý římsy jistý. Posílám pohlazení.
13.04.2025 04:24:41 | Matahaja
sedím na římse a přemýšlím o tom, že si potřebuju koupit ještě nějakou sůl... pohlazení s vděčností oplácím, drahý Matahajo*
13.04.2025 21:36:57 | Sonador
šeptáš a konejšíš vytrvale, ať je Tvé smutkobolno už jen malé... : :-))***
12.04.2025 03:04:39 | Iva Husárková
Opět neskutečně hluboká báseň. Ty přesahy a hloubka veršů jsou obdivuhodné.
Bolest, strach, vina a lítost... vycházejí zřejmě z minulých činů...
Sůl evokuje slzy (jsou slané) - v kalichu sůl...
Samotný symbol kalichu je silný. Může symbolizovat hořkost života a také utrpení.
Symbol krvácení nám naznačuje, že rána nebo rány zůstávají ještě otevřené a čerstvé.
Ještě se nevytvořila jizva.
I přesto, že tam bylo očekávání uzdravení, přesto se tak zatím z nějakého důvodu nestalo.
11.04.2025 23:54:35 | malé srdce
a já opět ze srdce děkuji...
k tomu rozboru přidám svůj;)
sůl je přeci taky o čistotě, krom toho, že nad zlato:) a kalich - ženství, svatý grál... je to život, stejně jako krev, a tajemství, které je možno zahlédnout - uslyšet, právě v tichu... poznání je tiché, a pravda osvobozující...
12.04.2025 10:34:40 | Sonador
Tvůj rozbor je moc pěkný. Uvědomil jsem si, že často do své analýzy díla přidáváme něco ze sebe samých. V poslední době cítím ve svém srdci smutek, a to se odrazilo v mém rozboru, který se zaměřil na slzy a pláč.
Kalich - svatý grál jako symbol ženství je tím pravým vyjádřením Tvé myšlenky.
Představuje život sám a jeho cykly.
Když se zamyslím nad tímto symbolem, uvědomuji si, že život je plný protikladů - radosti a smutku, naděje a zoufalství, života a smrti. Ale právě tyto kontrasty nám umožňují růst a objevovat nové perspektivy.
Smutek, který cítím, je jen jednou kapitolou v příběhu mého života.
Kapitolou Tvého života je život.
Ale Tvá kapitola bez té mé, by nebyla úplnou.
A proto, i má kapitola je důležitá.
12.04.2025 19:02:54 | malé srdce
myslela jsem na obě linky... tedy, já moc nemyslím, když píšu, spíš se to vynoří... ještě jednou moc děkuju*
13.04.2025 21:36:02 | Sonador
Už ten první vyznamový verš*
Hm, myslím, že jako vodu která uběhla už nespojíš.
... a to jaro.
11.04.2025 16:17:17 | šerý
svět, kde se pravda šeptá
kde bolí, kdo se neptá
kde solí rány hojí
svět, kde čas pouze stojí
11.04.2025 15:19:02 | zase já
když jsem si přečetla tvá slova, chtěla jsem ti napsat, že poslední dobou mám často chvíle, kdy melu z posledního, ale pak se ve mně vynořila větička, a ten hlas, byť slabý, stále zní - neobětovat se, ale nevzdat to... často něco vzdáme jen kousek před cílem, není divu, po té štrece je únava obrovská... děkuju, Mariane*
11.04.2025 15:24:51 | Sonador
Zní to jako sůl nasypaná do rány.
11.04.2025 13:54:11 | Jan Kacíř
na tohle jsem Honzi vůbec nemyslela, spíš na slzy a na to, že sůl je mocná, a ochranná... proto jsou slzy slané...
11.04.2025 15:25:40 | Sonador
Nádherné.
Tarot s tým nič nemá, to skôr život...a možno preto, aby sa mohli slová takto utešene poskladať...
11.04.2025 13:32:40 | BlueZ