Anotace: Zase můj styl reflexní báseň. DDD
Na stole miska s pistáciemi,
v hlavě myšlenky na minulost.
Udělala jsem vše, co jsem mohla,
nebo jsem toho hodně neudělala?
Fotky s dětmi,
strach z neznámého,
strach, že je nevychovám dobře,
že je ztratím,
ztratím své já.
Otázky krouží hlavou,
ale čas plyne.
Z dětí jsou ženy, jsou skvělé,
jdou svou cestou.
Sedím v čajovně a říkám si:
všechno špatné nechávám za sebou,
všechno hezké je přede mnou.
A pořád to bude jeden koloběh –
úspěch, život, pád....
Moc děkuji. Teď jsem budu dávat moji první lyrickou prózu,tak jsem zvědavá jak se bude líbit.
13.04.2025 10:30:26 | Červenovlaska
Ano, děti jsou dospělé a jdou si svou vlastní cestou --- však chybí mi, někdy, ty děti malé, maličké... :-)
13.04.2025 10:00:45 | RadoRoh
Nepochybuji, že jsi udělala vše, jak v dané chvíli šlo nejlépe! :-)) Moc hezky napsané, milá Červenovlasko :-))
13.04.2025 09:54:35 | Helen Mum
Moc krásné zamyšlení. Líbí se mi ta víra, že vše bude dobré, i přes ten koloběh. A pistácie mám taky rád:-)
12.04.2025 21:20:52 | malé srdce