Veselice s překvapením

Vosí pasy žehnají tvým náramkům

hrady z vosku koří se pásu u spony

svíce ohlašuje jas vlasů pramínkům

a ponocný zmámil nás, bili i zvony

 

Svatební kočár číhá na zrudlém poli

a já nemám ani prach nezvěstných

peču chleba, dávám víru i trochu soli

svítící nit vede k hlubinám pověstných

 

Co pocítíš když muž nakonec řekne: Ne ?

Čí skromnost si bez sebe náhle vypůjčíš?

Proč i s trny růže zajisté vadne a bledne?

K jakým láskám to včeras zvedalas číš?

 

Zříceniny našich rtuťnatých nebes nad postelí

kryjí i tu prázdnou, jak atom úplnou nicotu

jiný ti z lásky tažného ptáka k snědku zastřelí

prohnuté stoly, až slyšet je zvuk praskotu

 

Živý se nikdy nevzdává, a když má pistol rezavá

zívne si hlavní, a pak tři Mitři Mágové slavní 

zimou jen tu krouží, je bělavá, třeskutá a lezavá

pohladí tvou duši něžně i s tou mojí hlavní