Sedí sám v opuštěném domě

V tom domě je ticho.
Ale už málokdo tuší
kdo krčí se tam v koutě.

drží se za břicho
a srdce mu rychle buší
v ruce drží hračku z poutě.

Není slyšet jak volá
a proto nikdo neví
co ho vlastně tak mučí

před ním jen zeď holá
tam ona občas se zjeví...
oba bolestí skučí.

Všude pavučiny
pod postelemi hroudy prachu
a pár nedopalků od cigaret

hodiny a hodiny
klepe se ve svém strachu
život hrál jako partičku karet.

Podváděl a blafoval
ale v téhle hře si ani neškrt
věřil si až moc,možná proto prohrál.

teď sedí sám,ví,že zkrachoval
byli za ním jen dva hosté,to sama SMRT
a duše té,jejíž srdce pošlapal...