Poslední vzpomínka

Představ si jak bolí,
když nůž z rány vyrveš prudce.
Představ si jak jablko trpí,
když ho loupeš slupku po slupce.

Tak prudce jako nůž z rány,
lásku jsi z mého srdce vyrvala.
Postupně, jako slupku po slupce,
svůj obraz z mysli mé jsi sloupala.

Přestože cítil jsem jak z nitra vytrácí se
touha má i vášeň bez lesku,
má vůle zhasla světlo víry a smířila se
s vystoupení posledním...bez potlesku.

Ale navždy v mých představách,
vzpomínka za vzpomínkou budou se mi vracet naše dny.
Oním spánkem, jímž skončí se trápení mé,
tím dám ti sbohem a pak?
- zmizte mé bezedné sny!