Po krk

Tak dost,
mě už to nebaví čekat, 
až na mě milostivě
někdo promluví,
jen proto, že nejsem stejná jako vy
ani taková,
jaká bych asi měla bejt.
Leze mi na nervy
a ničí mě
to, že to nemám komu říct,
protože Ty
mě neposloucháš
protože Ty
tu nejsi.
Tak už je čas
konečně skončit s tím
vším,
víte co?
Trhněte si nohou všichni,
všechny dokonale stejný nány
všichni co mě pořád přehlížíte,
vy ostatní, rádoby normální, 
jste příčinou toho všeho
příčinou mých depresí,
když se mnou nechcete mluvit,
a proto neodpouštím
nikomu z vás,
koho se to týká
tak ten ať pocítí mrazení a bolest,
protože vám ji chci vrátit
asi vám ji dlužim…
Ještě jednou někdo z vás
mi něco ukradne
pocítíte bolest, kterou cítím já!
Mám po krk starostí a prázdnoty,
takže Ty se vrať
nebo bude zle,
už to přestávám zvládat,
čekám...