Planetka Matka

Lopaty, krumpáče, shrbená záda.
To všechno tu pracuje jak lidstvo žádá.
Jak přeje si pokrok a taky ti vyšší.
Ti co přejí si, daně nám nižší.

Vždyť oni jsou tu pro nás,
Nám přinášejí výhody.
Však až tu skončí.
Tak tu nic nezbude
nezbude s přírody.

Proč chceme jen pro sebe?
Proč lidstvo nic nedává?
Vždyť matička země,
všechno nám rozdala.

Však nám to nestačí,
chceme vždy více.
Teď už nám nestačí
už ani voda v řece.

Teď chtěli by jsme tu ropu.
Tu zlatou kapalinu.
Má cenu větší
než milosti od bohů.

„Na co je mi víra?
Vždyť mám přece peníze…
Teď už si nebudu
nikdy žít uboze“