Jaroslav a Jan

"Prší nám,prší na cestu
vyber si sobě nevěstu."

"Před námi domů cesta dlouhá
na výběr jedna žena pouhá
jenž nemá rozum ani cit
s takovou mám se oženit?!
Bratříčku milý,příteli
kam zásady mé by zmizely?"

"Ber co je,nemeškej ni chvíli
už zásnuby tvé oznámili!"

"K jediné chovám vřelý cit
jiná mou ženou nesmí být!"

"Ach bratře já se pominu
už chystají ti hostinu!
Tvá Anna,cha...to děvče chudé
líp s dobrým věnem žít se bude."

"Bohatství a urozený rod
nějak mi bratře nejsou vhod!"

"Tak teď mám toho právě dost
k smíchu je mi tvá marnivost!
Života zbývá otci málo
radost by mu to udělalo.
Že Anna krásná je,to oba víme
však dím ti,že svádí jiné.
Nikdy bych neranil tě bez důvodu...
tak honem,průvod náš je na odchodu."

Uprostřed zástupu Jaroslav-duše bez těla
vedle něj nevěsta-hloupá,ošklivá docela.
Po cestě dlouhé,bez přestávky
vrací se průvod domů zpátky.
A vpředu Jan-má mnoho spěchu
co on to kuje za neplechu?
Á-už se blíží k chaloupce malé
někdo z ní vybíhá nenadále.

"Vítejte zpátky Jane milý
tolik jsem čekala na tuto chvíli
nyní se děsím Vašeho pohledu
mnohé z něj vyčíst dovedu!"

Pohublá Anička,hlavu v dlani
stojí ji velké přemáhání
když ptá se"A co Jaroslav?
Zapomněl?Má snad jinou rád?"

"Nevěřila byste krásná paní
co mě to stálo přemlouvání
snad zlata,stříbra,peněz třpyt
dokázal bratra oslepit.
Těžko teď jeho omluvit
když mohl tohle dopustit!"

Denně Jan květy Aničce nosí
a s falešnou upřímností
do přízně její stále se vkrádá...
Ó ne! Snad nezačne mít ho ráda?!

Do svatby jen pár hodin zbývá
jen Jaroslav se neusmívá
v poslední chvíli vše pochopil
k životu nemá zbytek sil.

"Křivým bratře rádcem jsi mi byl
důvěru mou jsi zneužil!
Prší mi,prší na cestu
chytře jsi´s vybral nevěstu!"

Osedlal Jaroslav koně svého
odjel s ním do lesa hlubokého
Zbaven všech nadějí,v srdci bolest,žal
za svitu luny život svůj si vzal.