Rozpůjčovaná…
Rozpůjčovaná…
snad si ale dají méně silní říci
vrátí stejnou měrou mojí sílu zpátky
nu což,zpozdili se, prostí smrtelníci…
Rozdala jsem radost a dávám tomu čas
slzy ať si kanou, těch bylo dost vždycky
odhazuji závěj zpoza světlých řas
vraťte úrok smíchu do mé zlaté klícky…
Rozdala jsem jistotu, zaplaťte už účty
kolena se klepou za dav nově jistých
zákazníky sečtu, procvičím si počty
jen se klidně vraťte, není nutný ostych…
…nebojte se, lidi, ran či oprátky…
…vždyť já jenom čekám v klidu na splátky…
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Kdysi jsem takto rozpůjčoval .... důvěru v lidi ...
... až mi vůbec žádná nezbyla ....
Vím že bych asi nějakou měl mít, .... abych nezabil na počkání
.... každého dalšího potencionálního dlužníka ....
ale co se dá dělat ... tu starou ... dobrou, ... slepou ...
tu už mi nikdo nevrátí ... :-((
09.05.2007 18:48:00 | HarryHH
Mám rád, když mi příjde pošta. I splátky potěší.
Aspoň mi to potvrdí, že nejsem sám.
04.05.2007 20:57:00 | jehlaspichlas
Splááááááátky, to slovo nenááááááávidím skoro stejně jako Antoníka Kdovíka.. :3
04.05.2007 20:06:00 | Angelon
Ano, souhlasím. Avšak velmi vzácnou věcí je i čas - a ten si někteří lidé v přehnané míře rovněž půjčují...
04.05.2007 20:02:00 | Juhunka
dluhy dělají z přátel nepřátele, tak doufám, že těch dlužníků moc není...:)
04.05.2007 17:27:00 | ukume