Pozdravuj ďábla

Co je to za pocit, co duši moji trýzní?
Je to jako topit se a umírat žízní.
Co je to za pocit, co do hlavy mi vlez?
Tohle není cesta, která vede do nebes.

Vždyť padám…

Padáme do tmy, světla tu nesvítí.
Odpusť mi, miláčku, není času zbytí.
Dvě minuty slávy, po ní věčné zatracení.
Nesnaž se, miláčku, už se nic nezmění.

R:Pozdravuj ďábla, vyřiď, že klec spadla.
Ať se raduje – důvod, ten tu je.
Je to jako sen, tenhle zabitej den
(je to zabitý, pod hlínou ukrytý).
Pozdravuj ďábla, vyřiď, že klec spadla.
Je to jako sen, ďáble, vylez ven,
máš tu domov svůj, tak mě následuj:
domov na zemi mezi zbraněmi.

Tohle světlo dole naše duše schvátí.
Vzpomeň si, miláčku, ani my nebyli svatí.
Dvě těla pod hlínou, ale duše ještě níž.
Nelekni se smíchu, který brzo uslyšíš.

A padáš…

Vzpomeň si, miláčku, naše hobby
- stříleli jsme, vraždili jsme do zásoby.
Není na co střílet, vypršel čas.
Co říkáš, miláčku? Neslyším tvůj hlas.

R:Pozdravuj ďábla, vyřiď, že klec spadla…