NEJSMUTNĚJŠÍ ROK

Jaro bylo plné květů
všechno kolem svěží
ale já dny zvládala
opravdu jen ztěží.

Když ovoce v létě zrálo
slunce krásně hřálo,
moje srdce ani jednou
snad se neusmálo.

Podzim potom krásně kreslil
všemi barvami,
moje oči zalily se
často slzami.

Paní zimě nechtělo se
tentokrát moc vládnout,
ale mě i přesto
u srdce moc záblo.

Všechno má teď jinou příchuť
když tu s námi nejsi,
v duchu s tebou často mluvím
a ptám se tě kde jsi?

Dnes je to přesně rok
Maminko drahá
co nám tě zlá nemoc
navždycky vzala.