Možná jsem konečně dospěla
Možná jsem konečně dospěla
pohrává si s vlasy
Je tak teple tesknivo
A já se našla – asi.
Cítím, že tohle jsem konečně já
bez toho, čím bych chtěla být
a jak bych se měla chovat.
Jsem šťastná a přitom jsem taková mladá vdova
Vdova
Neoděná do černého šatu.
Vdova dobrovolná, ale chlapi dál od ní.
Je to bojovnice s heslem „plná polní“.
Nejsem statečná
Ale ustrašená, jak slípka čerstvě vylíhnutá.
Modlící se žena,
za to, aby rána byla méně krutá.
Prosící holka.
Za všechny ty lidi kolem ní
co doufá že neumře první
ale ani poslední
Ztřeštěnej pošuk,
toužící po normálním životě.
Bytost milující,
co se nezhlídla ve vlastní samotě.
Vím co chci.
A mám strach ze všeho,co se může stát.
Ale chci zůstat tou malou holkou,
co se nikdy nebojí smát.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Takhle to dál nejde. Uložil jsem tě do databáze Amatérského s. institutu... mimochodem, píšeš moc hezky.
18.05.2007 12:45:00 | Aťan
Ty moje malá holko..
moc krásný..
složil jsem ti k téhle básničce hudbu ;)
08.05.2007 17:13:00 | Jirda
Milá malá "bojovnice v plné polní" gratuluju k 80.dílku...Asi to nevíš,ale jedna naše společná kamarádka se řídí heslem "vždycky může být všechno jinak",dokud jsem si to neověřila,nevěřila jsem,ale je to tak...a píšu ti to proto,že když člověku občas není zrovna hej( a znam to moc dobře,vždyť víš),tak by si to měl říct a doufat,že něco prostě jinak bude...a zabírá to,ono se opravdu časem něco změní...a u tebe teď ta změna určitě přijde brzy a hlavně k lepšímu:)
07.05.2007 23:31:00 | Courtnei
Moc hezky napsáno. Jak kdybys to psala za mne - já bych to tak napsat neuměla.
06.05.2007 23:32:00 | Judita