ELFKA A DRAK

Lehnout si na zem, v trávě spát,
nechat se dračími křídly ovívat.
Nemyslet na nic, na štěstí či žal,
kdo by se ranami propočítal?
Nehnout se, nemrkat, nevnímat nic,
mysl v tělo se nevrátí víc.
A tělo se zemí navždy pak sroste,
tam tráva vždy znovu vzroste.
A drak svými křídly už nemávne víc,
z rudých očí je kámen nic víc.
A na křídlech kamenných pavouk si tká,
a nad smrtí mou nikdo nelká.
Nezemřít, žít věčně v tom, co ze země vzroste,
vždyť zem jsem já a tráva teď ze mě jen roste.
A v kameni teď věčně spí strážce můj,
pro mě on navždy dal život svůj.