Každý spatří anděla

Kol a kolem je svět náš,
je to planeta, kterou tak důvěrně znáš.

Je to svět odkud pocházíš,
z hloubi snění k sobě přicházíš.

S úkolem, který je ti blízký,
stoupáš výš a výš, s ochablými víčky.

Blížís se k hvězdám,
jakmile se jich svou korunkou dotkneš
padají z oblohy a třýští se na stříbřité střepy.

Už víš kdo seš?

Napovím ti...
máš křídla a světlo z tvé svatozáře,
dává teplo a hřeje v nitru...

Každému z nás.....
je světlem dobra
září a nikdy,
nevyhasne.

To je vše co jsem chtěl říct,
ale vlastně...

No nic, každý
jednou spatří svého anděla...
a když ne tady, tak na onom místě,
kam se jednou všichni dostaneme,
tak tam určitě ano, věřte mi...