Rozhovor

Na vláknech příběhu nesená
trpká i sladká
v ozvuku pěti stěn
listovím z oceli
dere se skrze clony vod
Řeč...

Jen pohybem ruky, jen v obrazech
v kruhu se točíme pro zítřek... i dnes
Poryvem větru - vstoupí, dotkne a zanikne
a stejně tak naše mnohosti.
Půjdeme spolu zalét květiny
černou krví z nutných ran
a náhlá vzepětí vše kolem zbaví hran.
Sevřu v dlani nitku tvých myšlenek
stiskem povolím tok mezi prsty.
V tanci i v zápasu deset očí hledí
a my..?

Vězňové mezi všemi našimi domy
vážeme do klubek jedovaté hady
svých žádostí a špatností.
Koná se hostina pouhé marnosti
a plynutí slov rve maso od kosti
pod pancířem nosných idejí
je skryta propast a míjení
a stále stojíme pevně
a každý padáme na svoji zem
klesneme do bláta myšlených slz
nelze jinak než hledět skrz...