Dav

Život míjí kolem lidí,
mnozí slepí jsou a nevidí,
jak v pasti povinností lapeni,
jsou v tomhle světě ztraceni.

Strnulé pohledy v lidském davu,
dav se vlní, nemá hlavu,
každý za svou maskou ledu,
ukrytý je ve svém středu.

V mém nitru teď bouře buší,
týrá, svírá, ničí duši,
úzkost, stesk a roztrpčení,
provází to zatracení.

Ten přetlak až povolí
a výbuch zničí i okolí,
málokdo to zaznamená,
tahle nepatrná změna,
pro svět bude málem,
jak vodní hladinu tříštící kámen...