Kudykam

Sedím v tuto chvíli na zadnici,
přemýšlím, čím naplním lednici.
V době drahoty neslýchané,
v době vlády nevídané.

Sedím, poslouchám songy,
na mé srdce buší ošklivé gongy.
Díky písním vím, kde brzo budem,
za svým snem snad ještě půjdem.

Sedím a přemítám o této době,
kdy politik sedí ve vládě v Caponově podobě.
Přemýšlím,kam jsme se to dostali, asi do háje,
nic nenasvědčuje tomu, že bychom měli jít do ráje.

Masaryk a Havel za něco bojovali,
současníci jejich snahy poplivali.
Kryl zpíval o době minulé,
jeho songy na dnešek navazuji plynule.

Tomáš Klus zpívá Pánu Bohu do oken,
já naříkám, když vidím tolik vysokých cen.
Mnoho lidí začíná mít chuť na třešně,
kdo se jich přejí, pak bolí břicho děsně.

Politici ve vládě se tváří jako bubáci,
ale kdekdo z nich má vlastně legraci.
Ignorant za ignorantem, naše problémy je nezajímají,
pak se za naše úspory, prý mizerně ve vězení mají.

Sedím na zadnici a zoufám nad ztrátou přesvědčení,
politikům by se mělo rozdávat vysvědčení.
Jedna kule za druhou, mravy radši neznámkovat,
někteří mají chuť pánům nahoře nafackovat.

Tak si tu sedím a už nečekám na zázrak,
z naší politiky se stal rozbitý vrak.
Jde však i o mou budoucnost, mám strach,
aby z mých snů nezůstal jen pouhý prach.