Místnost 101

 

Válka je mír a mír je válka

bez bojů zhroutí se svět

padne Strana, Bratr,

šestiletý Zvěd.

 

Svoboda je otroctví či

otroctví jest svobodou?

Kdo kráčí v stopách minulých

je mrtev

splyne s šedou oblohou.

 

Nevím, neznám, nechci znát,

toť sílou stále nazýváno.

Stádo tupých ovcí

nejlépe je ovládáno.

 

Pak každý sám si připustí

a uvěří, že dva a dva je pět,

že Země je střed vesmíru

a voda teče zpět…

 

…do kopce

 

Někteří však mají víru

„Goldstein žije!“

Tam někde hluboko,

skrytý ve stínu

před očima Velkého bratra

a utopený v Ginu.

 

On je REVOLUCE!

 

…ale…

 

„Velký bratr tě sleduje!“

Neúnavně dnem i nocí

černý knír a velké oči

tvář bez emocí.

a Strana dí si svou:

 

VÁLKA JE MÍR

SVOBODA JE OTROCTVÍ

NEVĚDOMOST JE SÍLA

 

*

*

*

 

  (Bylo pozdě v noci, když jsem dočetla i poslední stránku “1984“. Chvíli jsem jen tak seděla a přebírala všechna slova.  Najednou mi došlo, že je všude nějak moc hluku. Zvuk se přibližoval. Děsil mě. Když už byl randál nesnesitelný, objevil se na (ne moc používané) polní cestě tank. Řeknu Vám, že v tu chvíli jsem měla nohy z olova, srdce někde v krku a přes jeho tlukot jsem neslyšela ani vlastní myšlenky. Už  jsem jenom čekala, kdy vyskáčou Sověti s Akáčkama…Stroj ale nezastavoval a jel dál až mi zmizel z dohledu…Ta hrůza mi běhala hlavou celou noc. Můj mozek hledal únikové cesty. Přecijen…tank u Kostelce? Absurdní. „Byla noc a u cesty vzrostlé jabloně. Mohl to být jen kombajn ze žní“…S touhle alternativou se můj mozek spokojil, ale pořád tam někde hluboko vím, že to byl tank…Přecejen jsem vidlák a kombajn poznám po zvuku…teda…snad...)