Spanilá Jana

Spanilá Jana jede na oři,
svou arogancí jej pokoří.

Spanilá Jana žije pro sebe,
její touha až do nebe.

Spanilá Jana zná cesty z háje,
přes postel jen do ráje.

Spanilá Jana neví, co je hovno,
jí není jen tak něco rovno.

Spanilá Jana s arogancí na rtech,
Big Brother schovaný ve zdech.

Spanilá Jana rozdává rozkazy,
lid začíná mít sprosté vzkazy.

Spanilá Jano, ty zrozená jen pro bodláčí,
právě to tě tolik na srdci tlačí.

Jana chce dostat víc než lůza,
pravé hedvábí, snad její blůza.

Ale v srdci, Jana, jak bídný potkan,
její duch klove, jak hejno vran.

Ach, spanilá, blond Jano,
ty z pekla zrozená panno.

Spanilá Jana, bez bázně, rudá děvka,
klidná, bez pohnutí, každá její cévka.

Spanilá Jana praktiky rudých,
žije v mužských srdcích.

Pro spanilou Janu z bláta,
vše musí být přec ze zlata.

Pyšná Jana bojuje jak panna orleánská,
voní ji moc víc než náruč pánská.

Spanilé Janě snad ani smrt nehrozí,
svůj zisk stále chytře množí.

Jak božská Hera na Olympu s věncem,
chodila po alejích Jana s milencem.

Spanilá Jana dosáhla všech svých met,
při použití nekalých cest.

Jak Lucrezia Borgia v tváři smích,
spanilá Jana snad ovládá i sníh.

Jano, ty ďábělská duše s tváří anděla,
od začátku jsi to přeci věděla.

Až povedou spanilou Janu na hranici,
budou všichni chtít upálit čarodějnici.

Spanilá Jana snad i papežkou byla,
mocných mužů navždy srdce dobyla...