Cesta česká

Zem se proměňovala v led,
Až můj teplý chlad kapal po podlaze,
Z mých tepen proudila krev
A já jsem se viděl v jejím odraze

V krajinách, kde chodíte si po ulici,
Kráčíte mezi plnými hroby,
Kde panenky v nich jsou ve věznici,
Kde na špitálu nejsou tváře.
Celý ten, kde v mezích v měsíci,
Kde kultura uvadá ve svitu její záře.

V rouškách pozdní noci,
Kde provází se hvězdná stráž,
Který bez něčí noci,
Sekají hlavy nespavým panenkám
A šeptem jak jazyk kata,
Je posílá k hrobníkovým rukám.

Jsem budoucností v močálech,
Hledím na to,
Jak kapři hází jídlo žabám jak pulcům,
Existuje pravidlo,
Když omladinu koupeš v kanálech,
Tak se pak omlouváš tichým mučedníkům.

Ta krev, co kape je jak jed,
Který hltá celé tělo, od hlavy k patě,
Tělo se brání nervům
A hlava s ním upadá na zem,
Kde poslouží k výživné potravě,
Mocenským mega červům.

To moji duši bortí tyto myšlenky,
Jen prosím cizinče nezaveď mě na rozcestí,
Kde jsou jenom dvě cesty,
Buď smrt nebo jenom pouhé zatracení