Portrét krajiny

V zelené trávě, na břehu řeky sedíš.
Papír máš v ruce, co nakreslit nevíš.

A tak se oddáváš, kráse přírody.
V hlavě ti víří nové nápady.

Začínáš kreslit, ruka sama po papíře letí.
Kreslíš jen to krásné, žádné lidské smetí.

A sluneční paprsky už tě hřejí.
Z Tvé kresby se ti po těle ovíjejí.

Teď vnímáš svěží větřík,
cítíš se báječně - jak ve vodě kapřík.

A najednou, Tvá nakreslená řeka ožívá.
Peřeje hučí, voda šplochá.

A les se nádherně zelení,
Vidíš to listí? Tak krásně svěží.

Obloha modrá, bez mráčků,
A v trávě pochoduje armáda mravenečků.

Motýlci létají, ptáčci si zpívají,
květiny voní, vodička šumí..

Co hezčího nakreslit, na papír bílý.
Nejkrásnější je přece portrét krajiny.