MOTORÁČEK

Húúú...
Ze srdce mi ujíždí motoráček,
odváží si přátelství, nebo něco víc...
Zanechává za sebou šedý kouř z komínu.
Vlakvedoucí přikládá a posměšně houká
húúú...
Připadám si jako Don Kichot
bojuji se všedním dnem
a nedaří se mi vyhrát. Proč?
Smutně vzhlížím k Orionu,
pás boha Poseidona vede mé kroky do bláta.
Húúú...
Stůj motoráčku posměváčku,
ty přeci nejsi tak zlomyslný.
Vrať se!Pro mě...
Já počkám a až se vrátíš
budu stát připravená na svém nádraží,
bosá s kopretinou v klopě.
Húúú...
No a než se pro mě vrátíš
pozdravuj louky a lesy co voní pryskyřicí.
Pozdravuj tu strakatou košili přírody.
Já čekám na tvůj dusot kolejí,
kterému zamávám svým kloboukem
víry, naděje a lásky.
Húúú...