Housenka a já

Sedím si tak na seně
a pozoruju
muší život
co třepotá se kolem

(a brouzdá se mi po nohou)

a najednou
(těžko říct, kde se vzala)
na botě
Housenka!

černá hlava
po tělíčku zrzavá
(má dlouhý ošklivý chlupy)

přeruší
svůj rychlomaraton
a upřeně na mě zírá
svýma velikýma očima

(vypadá trošku jako Ty
když se na mně zlobíš)

chvíli si s ní povídám
zpovídám
a ona
jakoby mlčky
přikyvovala

(moje housenka malá)

a ze zamračeného nebe
na nás začíná padat
drobný
chladivý
déšť

(že by nebe plakalo?)

tak ji vezmu
do dlaní
a schovám pod deštník
z letního listoví

a naposledy se podívám
na muší život
co utíká někam pryč

(asi se bojí
mých nebeských slz)

a neslyšně zmizím,
bez loučení

snad Tě ještě uvidím
má malá
ošklivá housenko
pod letním
listovím...