Krutý čas

Krutý čas

Na samotě u lesa
stál náš starý dům,
nad ním modrá nebesa
a daleko k sousedům.

Pod okny nám vonělo
kvítí jako z pohádky,
když se všechno zalilo,
nezbyl už čas na hádky.

A někdy i zvěř
z našich lesů
přicházela na zahrádku
natrhat si vřesu.

Byl to můj ráj na Zemi
a zároveň Země v ráji,
nejčastěji pak, zdá se mi,
když zařehtal hřebec v háji.

***

Však jak šel čas,
tak šli lidé,
co pevný řád
s nimi ide.

Les, ten už je v nedohlednu
a ta modrá obloha
zšedla tenkrát ku polednu,
nic jsem dělat nemohla.

Sousedů teď ve městě,
že je ani neznám,
pod okny už voní jen
zaprášený bez nám.

Snad zvěř z lesů
ještě potkávám,
to když trochu vřesu
k cestě pokládám.

Teď už jenom peklo
na zemi zažívám,
co čas dále přinese,
rač se nedívám.

***

Už nezbylo mi nic,
a tak musím říct,
že ten krutý čas
časem zabije i nás!