Zkamenělá (Z cyklu Prorůstání)
Zkamenělá (Z cyklu Prorůstání)
Anotace: Další podoba téhož pocitu - mající cosi společného s věčností i nebytím.
podzimem zprůsvitní
Nezbyde nic z jejich letní mohutnosti
Vše co přebývá splyne dolů
Zbyde
jejich krev a jejich cévy
cévice a srdce v kořenech
Pomalu tepe
Chtěla bych obejmout pevně zemi
Každým prstem, každým nervem
každou cévou se s ní spojit
Nepotřebné nechat splynout větrem a deštěm
Stala bych se zemí
živým, hřejivým a dýchajícím kamenem
ze zkamenělých nervů a cév a srdce
Podobna zvláštní soše
miriádě tenkých větviček
Slyšela bych v sobě
jak stromy teppou v zimě
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Pro něco tak nádherného se těžko hledají slova pro jejich vyjádření.
Je to nepopsatelná krása.Prostě bez jediné vyčnívajicí větvičky která by vše kazila.
Je to úžasná básnička.
05.01.2008 12:25:00 | Barbr
Erí (nebo Aleo, jestli tě mám tedy oslovovat takhle), prostě má ctěná sestro, ty máš tu úžasnou schopnost chytnout vždycky určitý problém přímo za hlavu - to prosím není kritika, to je pravdivý kompliment. Ta báseň je skvěle výstižná. To jsem ti už ale asi říkala. :o)
Mimochodem, napsala jsem sem už pár těch svých bludů, ale víc jich sem nenapíšu, ty ostatní už považuju za nepublikovatelné. Radši počkám až na mě zase něco spadne z nebe, abych to mohla dát na papír a pak třeba i sem. Těžko říct. No, nic, sestřičko. Měj se krásně a skládej básně! :o)
16.11.2007 07:37:00 | Muriel
moc dobré--JInak, ten pocit, co se u mě v komentu zmiňuješ, mám permanentně, takže vím, o čem hovoříš. Zpátky se raděj nedívám :-D
09.11.2007 12:39:00 | JirkaS